Vzhledem k dosavadním limitovaným pozorováním mamárních adenomyoepiteliomů McLaren et al. provedli studii 37 případů. Ve snaze po přehledné klasifikaci doporučují autoři používat tuto diagnozu jen u případů, kde se s jistotou nejedná o jinou epitelovou lézi s příměsí četných myoepitelií (občasná prominentní přítomnost myoepitelií je známa zejména u adenoz, komplexních sklerozujících lézí a papilomů). Proto je nutné u každé epi-myoepitelové proliferace vyloučit možnost jiné léze. Při dodržení striktních diagnostických kritérií a dostatečné kompletní excizi se chová adenomyoepiteliom úplně benigně – z 37 případů žádný nezrecidivoval.
Pokud je v adenomyoepiteliomu fokální malignizace, nemá se používat označení "maligní adenomyoepiteliom", ale má se popsat charakter maligní komponenty v adenomyoepiteliomu (karcinom, myoepitelový karcinom, sarkom). Jde o analogický postup, jako u popisování maligní proliferace vzniklé v benigním papilomu.
|