Klasifikace nádorů prsu

Klasifikační systém podle WHO

Benigní epiteliální léze (proliferace)

Adenóza Adenom

Pestrá škála lézí vycházejících z terminální duktulo-lobulární jednotky s dominujícím tubulárním uspořádáním a ubikvitní myoepiteliální složkou. Na jednom pólu stojí varianty adenózy, na druhé různé typy adenomů již s vlastním kódem.

Adenóza

Definice

Benigní, ohraničená, lobulocentrická drobně žlázová proliferace s variabilní strukturálně cytologickou úpravou a konstantní přítomností myoepitelií.

ICD-O kód

Není

Histologická struktura

Multifokální, ohraničená drobně tubulární proliferace je většinou náhodným doprovodným nálezem, jindy důvodem provedení CNB pro výskyt mikrokalcifikací na mastogramu a vzácně má makroskopické rozměry (tumoriformní adenóza). Nejčastější je tzv. sklerózující adenóza, kdy okolní fibróza, proliferace myoepitelií a komprese žlázek způsobuje chaotický, nepřehledný obraz napodobující invazívní tumor. Průkaz myoepitelií je spolehlivým vodítkem. V adenóze může ale skutečně vznikat in situ karcinom (častěji lobulární) a v nepřehlédném terénu je pak zásadní odlišit event. infiltrující proces. Přítomnost myoepitelií a zhodnocení bezprostředního okolí vlastní adenózy problém vyřeší. Apokrinní metaplázie sekrečních buněk vymezuje tzv. apokrinní adenózu, resp. její vzácnou atypickou variantu se solidní, neuspořádanou proliferací tvořenou, oxyfilními buňkami s objemnou, granulovanou cytoplazmou a atypickými jádry s jadérky. Celkový dojem imituje invazívní apokrinní karcinom, ale detekce myoepiteliálního lemu malignitu vylučuje. Názory na existenci apokrinního in situ karcinomu v apokrinní adenóze se liší a někteří dokonce již atypickou apokrinní adenózu považují minimálně za prekurzor ne-li již za vlastní in situ proces. Velmi vzácnou a zvláštní variantou je tzv. mikroglandulární adénoza (MA) charakterizovaná pseudoinfiltrativním (šíří se i v tuku), blandním mikrotubulárním uspořádáním s typickým eozinofilním sekretem v lumen žlázek a paradoxní absencí myoepitelií. Epitelové formace lemuje basální membrána (kolagen IV a laminin pozitivní), sekreční buňky exprimují S100 protein a údajně (patognomonicky?) postrádají epitelový membránový antigen, což (mimo jiné) slouží k odlišení tubulárního karcinomu (TC). Vznik karcinomu v MA je popsán, zajímavá je asociace s adenoidně cystickým a "acinic cell-like" karcinomem. Ložiska adenózy bývají také pravidelnou součástí tzv. radiální sklerózující léze (radiální jizvy ,RJ). Jde o mikroskopický až desítky mm veliký, benigní reaktivní proces kde radiálnímu, cípatemu ložisku v mastogramu odpovídá histologicky paprsčitá léze s komplexní pestrou epiteliální proliferaci na periferii a sklerotickým centrem s elastózou. Epitelové struktury zahrnují vzájemně se prolinající duktální hyperplázii, adenózu a komplikované papilární formace. Právě pokroucené a zprohýbané epitelové útvary zavzaté v hyalinní skleróze středu RJ formace působí často diferenciálně diagnostické obtíže proti TC. Tomu chybí myoepitelie (někdy se však technicky obtížně prokazují i v RJ !!) a vzniká spolu s doprovodnou in situ komponentou především na periferii RJ. Nově se uvádí se také spojitost s "plochou epiteliální atypií" (atypická kolumnární alterace lobulů, CASPSS). Vedle alespoň minimálních cytologických atypií odlišuje TC též okolní stroma vyznačující se dezmoplázíí s typickou aktinovou pozitivitou. Stroma RJ je spíše hyalinní a CD34 pozitivní. Tvrzení o vyšší incidenci karcinomu v RJ resp. o RJ jako prekurzoru malignity nebyly prokázány. Principielně může karcinom v RJ vznikat; je ale častější a pravděpodobnější, že se RJ svojí konfigurací může za diferencovaný TC snadno zaměnit, zejména v CNB.

Obrázky a legendy

Obr. 1 chaotická, nepřehledná, drobně žlázová proliferace slerózující adenózyse nesmí zaměnit za infiltrativně rostoucí maligní tumor	Obr. 2 kompletně zachovalá myoepiteliální vrstva při imunohistochemickém průkazu CD10 (myoepiteliální marker) potvrzuje benigní povahu procesu
Obr. 3 pseudoinvazívní charakter atypické apokrinní adenózy s objemnou eozinofilní cytoplazmou bb. a jadernými atypiemi	Obr. 4 klasická konfigurace radiální jizvy s duktální papilární hyperlázií či sklerózující adenózou na perifierii a centrální sklerózou a elastózou.
Obr. 5 centrální část radiální jizvy se zavzatými tubulárními formacemi v hyalinním stromatu se nesmí zaměnit za diferencovaný tubulární karcinom.	Obr. 6 centrální část radiální jizvy při imunohistochemickém průkazu hladkosvalového aktinu, kde je patrná zachovalá souvislá myoepiteliální vrstva, vlastní stroma je negativní

Jiné informace

Odkazy na recentní literaturu

1. Seidman JD, Ashton M, Lefkowitz M.: Atypical apocrine adenosis of the breast: a clinicopathologic study of 37 patients with 8.7-year follow up. Cancer, 1996, 77: s. 2529-37.
2. Kennedy M, Masterson AV, Kerin M.: Pathology and clinical relevance of radial scars: a review. J. Clin. Pathol., 2003, 56: s. 721-724.
3. Ramaswamy A, Moll R, Barth PJ.: CD34+ fibrocytes in tubular carcinomas and radial scars of the breast. Virch. Arch., 2003, 443: s. 536-540.
4. Khalifeh IM, Albarracin C, Diaz LK et al. Clinical, histopathologic, and immunohistochemical features of microglandular adenosis and transition into in situ and invasive carcinoma. Am J Surg Pathol. 2008 Apr;32(4):544-52.
5. Salarieh A, Sneige N. Breast carcinoma arising in microglandular adenosis: a review of the literature. Arch Pathol Lab Med. 2007 Sep;131(9):1397-9.

Adenom

Definice

Histogeneticky příbuzné, benigní pravidelné tubulární léze lišící se uspořádáním a cytologickými kvalitami. Jde patrně o varianty perikanalikulárního fibroadenomu či papilomu.

ICD-O kód

Histologická struktura

Tubulární adenom se skládá z kulatých či protáhlých tubulů s minimálním množstvím okolního stromatu, přechody v klasický fibroadenom nejsou vzácností. Subtypem vyskytujícím se v těhotenství či laktaci je laktační adenom vyznačující se excesívní sekretorickou, světlou a vakuolizovanou přeměnou cytoplazmy. Neznalost anamnézy spolu častou mitotickou aktivitou a jadernými atypiemi mohou činit diagnostické obtíže, především v CNB. Apokrinní adenom je varianta s excesivní apokrinní metaplázií neodlišitelná od lobulární apokrinní adenózy. Duktální adenom určuje intraduktální lokalizace (zřetelné, ztluštělé, kolagenní poudzro) a jedná se v podstatě o skleroticky přeměněný papilom s ložisky adenózy. Je podstatně častější u psů. Posledním zástupcem je tzv. pleomorfní adenom, který je obdobou smíšeného tumoru slinných žláz. Epitelová složná má solidní uspořádání s častou světlobuněčnou přeměnou, místo zjevné chrupavky se tvoří někdy pouze extracelulární myxoidní matrix s chondroidní aurou. Většinou má opět papilární genezi, diferenciálně diagnosticky je důležité rozeznat jej především od matrix produkujícího metaplastického karcinomu (atypie, mitózy, organoidní uspořádání myoepitelií).

Obrázky a legendy

Obr. 1 Mikrofolikulární struktura laktačního adenomu s výraznou sekretorickou přeměnou bb.

Obr. 2 Pleomorfní adenom tvořený pravidelnými tubulárními formacemi uloženými ve sklerotickém stromatu se zřetelnou chondroidní matrix je považován za variantu papilomu

Jiné informace

Odkazy na recentní literaturu

1. Reid-Nicholson M, Bleiweiss I, Pace B.: Pleomorphic adenoma of the breast: a case report and distinction from mucinous carcinoma. Arch. Pathol. Lab. Med., 2003, 127: s. 474-477.
2. Terada S, Uchide K, Suzuki N, et al.: A lactating adenoma of the breast. Gynecol. Obstet. Invest, 1992, 34: s. 126-128.