Pestrá škála lézí vycházejících z terminální duktulo-lobulární jednotky s dominujícím tubulárním uspořádáním a ubikvitní myoepiteliální složkou. Na jednom pólu stojí varianty adenózy, na druhé různé typy adenomů již s vlastním kódem.
Benigní, ohraničená, lobulocentrická drobně žlázová proliferace s variabilní strukturálně cytologickou úpravou a konstantní přítomností myoepitelií.
Není
Multifokální, ohraničená drobně tubulární proliferace je většinou náhodným doprovodným nálezem, jindy důvodem provedení CNB pro výskyt mikrokalcifikací na mastogramu a vzácně má makroskopické rozměry (tumoriformní adenóza). Nejčastější je tzv. sklerózující adenóza, kdy okolní fibróza, proliferace myoepitelií a komprese žlázek způsobuje chaotický, nepřehledný obraz napodobující invazívní tumor. Průkaz myoepitelií je spolehlivým vodítkem. V adenóze může ale skutečně vznikat in situ karcinom (častěji lobulární) a v nepřehlédném terénu je pak zásadní odlišit event. infiltrující proces. Přítomnost myoepitelií a zhodnocení bezprostředního okolí vlastní adenózy problém vyřeší. Apokrinní metaplázie sekrečních buněk vymezuje tzv. apokrinní adenózu, resp. její vzácnou atypickou variantu se solidní, neuspořádanou proliferací tvořenou, oxyfilními buňkami s objemnou, granulovanou cytoplazmou a atypickými jádry s jadérky. Celkový dojem imituje invazívní apokrinní karcinom, ale detekce myoepiteliálního lemu malignitu vylučuje. Názory na existenci apokrinního in situ karcinomu v apokrinní adenóze se liší a někteří dokonce již atypickou apokrinní adenózu považují minimálně za prekurzor ne-li již za vlastní in situ proces. Velmi vzácnou a zvláštní variantou je tzv. mikroglandulární adénoza (MA) charakterizovaná pseudoinfiltrativním (šíří se i v tuku), blandním mikrotubulárním uspořádáním s typickým eozinofilním sekretem v lumen žlázek a paradoxní absencí myoepitelií. Epitelové formace lemuje basální membrána (kolagen IV a laminin pozitivní), sekreční buňky exprimují S100 protein a údajně (patognomonicky?) postrádají epitelový membránový antigen, což (mimo jiné) slouží k odlišení tubulárního karcinomu (TC). Vznik karcinomu v MA je popsán, zajímavá je asociace s adenoidně cystickým a "acinic cell-like" karcinomem. Ložiska adenózy bývají také pravidelnou součástí tzv. radiální sklerózující léze (radiální jizvy ,RJ). Jde o mikroskopický až desítky mm veliký, benigní reaktivní proces kde radiálnímu, cípatemu ložisku v mastogramu odpovídá histologicky paprsčitá léze s komplexní pestrou epiteliální proliferaci na periferii a sklerotickým centrem s elastózou. Epitelové struktury zahrnují vzájemně se prolinající duktální hyperplázii, adenózu a komplikované papilární formace. Právě pokroucené a zprohýbané epitelové útvary zavzaté v hyalinní skleróze středu RJ formace působí často diferenciálně diagnostické obtíže proti TC. Tomu chybí myoepitelie (někdy se však technicky obtížně prokazují i v RJ !!) a vzniká spolu s doprovodnou in situ komponentou především na periferii RJ. Nově se uvádí se také spojitost s "plochou epiteliální atypií" (atypická kolumnární alterace lobulů, CASPSS). Vedle alespoň minimálních cytologických atypií odlišuje TC též okolní stroma vyznačující se dezmoplázíí s typickou aktinovou pozitivitou. Stroma RJ je spíše hyalinní a CD34 pozitivní. Tvrzení o vyšší incidenci karcinomu v RJ resp. o RJ jako prekurzoru malignity nebyly prokázány. Principielně může karcinom v RJ vznikat; je ale častější a pravděpodobnější, že se RJ svojí konfigurací může za diferencovaný TC snadno zaměnit, zejména v CNB.
Histogeneticky příbuzné, benigní pravidelné tubulární léze lišící se uspořádáním a cytologickými kvalitami. Jde patrně o varianty perikanalikulárního fibroadenomu či papilomu.
8211/0 | Tubulární adenom |
8204/0 | Laktační adenom |
8401/0 | Apokrinní adenom |
8503/0 | Duktální adenom |
8940/0 | Pleomorfní adenom |
Tubulární adenom se skládá z kulatých či protáhlých tubulů s minimálním množstvím okolního stromatu, přechody v klasický fibroadenom nejsou vzácností. Subtypem vyskytujícím se v těhotenství či laktaci je laktační adenom vyznačující se excesívní sekretorickou, světlou a vakuolizovanou přeměnou cytoplazmy. Neznalost anamnézy spolu častou mitotickou aktivitou a jadernými atypiemi mohou činit diagnostické obtíže, především v CNB. Apokrinní adenom je varianta s excesivní apokrinní metaplázií neodlišitelná od lobulární apokrinní adenózy. Duktální adenom určuje intraduktální lokalizace (zřetelné, ztluštělé, kolagenní poudzro) a jedná se v podstatě o skleroticky přeměněný papilom s ložisky adenózy. Je podstatně častější u psů. Posledním zástupcem je tzv. pleomorfní adenom, který je obdobou smíšeného tumoru slinných žláz. Epitelová složná má solidní uspořádání s častou světlobuněčnou přeměnou, místo zjevné chrupavky se tvoří někdy pouze extracelulární myxoidní matrix s chondroidní aurou. Většinou má opět papilární genezi, diferenciálně diagnosticky je důležité rozeznat jej především od matrix produkujícího metaplastického karcinomu (atypie, mitózy, organoidní uspořádání myoepitelií).